Irena Dodalová (29. listopadu 1900, Ledeč nad Sázavou – 1. července 1989, Buenos Aires) byla československá filmová producentka, scenáristka a režisérka animovaného
i dokumentárního filmu. Spolu s manželem Karlem Dodalem založila první české studio animovaného filmu IRE-film, které se věnovalo kreslené i loutkové tvorbě.
Narodila se v rodině učitele židovského náboženství Arnolda Rosnera. Po rozvodu rodičů se s matkou přestěhovala do Prahy. Studovala obchodní školu a operní zpěv, později působila v Německu a Francii. Po seznámení s Karlem Dodalem v roce 1932 spoluzaložila studio IRE-film v Praze. Hlavní animátorkou byla Hermína Týrlová, Dodalová působila jako producentka, kreativní ředitelka i scenáristka.
V letech 1934–1938 vytvořil IRE-film na 30 reklamních a propagačních snímků. Studio experimentovalo s barevným filmem (Gasparcolor) i abstrakcí (Hra bublinek, Myšlenka hledající světlo). Jejich tvorba byla prezentována na festivalech v Benátkách a na Světové výstavě v Paříži. Po vzniku protektorátu byla Dodalová deportována do Terezína, kde inscenovala kulturní programy (např. Žebráckou baladu podle Villona). V roce 1942 jí bylo přikázáno natočit film o ghettu. Spolu s matkou a dalšími asi 1 200 terezínskými vězni odjely 5. února 1945 do Švýcarska, kde se dočkaly konce války. Poté se vydala za manželem do New Yorku, kde založili studio Irena Film Art. Později v Argentině. Věnovala se dokumentům, folkloru a experimentálnímu divadlu. Roku 1989 se díky spolupráci s Vladimírem Opělou podařilo vrátit filmy IRE-filmu zpět do Prahy.
