ŽENY s česko-židovskými kořeny
Kohnová Věra
Věra Kohnová (26. června 1929, Plzeň – patrně v březen 1942, ghetto Izbica) byla židovská dívka a autorka deníku, který se dochoval jako vzácné svědectví o dětské zkušenosti s holokaustem.
Pocházela z plzeňské rodiny Otakara a Melanie Kohnových. Měla starší sestru Hanku. Věra vyrůstala v milujícím prostředí a navštěvovala měšťanskou školu. V srpnu 1941, v době, kdy bylo židovskému obyvatelstvu postupně znemožněno vést běžný život, si začala psát deník. Pokračovala v něm až do ledna 1942. V prostých, ale výmluvných zápiscích popisovala každodenní realitu židovské komunity pod nacistickou okupací – od povinnosti nosit žlutou hvězdu přes zákazy veřejného života až po rostoucí strach z transportů.
Dne 22. ledna 1942 byla dvanáctiletá Věra s rodiči deportována do Terezína. Odtud, pouhých sedm týdnů poté – 11. března 1942 – putovala dál do ghetta Izbica v dnešním Polsku. Toto ghetto sloužilo jako přestupní stanice na cestě do vyhlazovacích táborů. O jejím dalším osudu nejsou přesné záznamy, ale historici se shodují, že byla spolu s celou rodinou záhy zavražděna.
Zachoval se však její deník, který přátelé rodiny ukryli a uchovali přes válku. Veřejnosti byl zpřístupněn až po roce 2000 a dnes patří k zásadním dokumentům českého holokaustu. Věra Kohnová se tak stala českou paralelou k Anne Frankové – symbolem umlčeného dětského hlasu, který přesto dokázal promluvit k dalším generacím.
Autor portrétu: Filip Novák
