Helena Petránková (9. dubna 1904, Ružomberok – 21. srpna 1968, Praha) byla slovenská farmaceutka, důstojnice a odbojářka židovského původu, jejíž životní příběh odráží dramatické dějiny 20. století.
Narodila se jako Helena Ackermannová v židovské rodině na severu Slovenska. Vystudovala farmacii a brzy se začala angažovat v levicových a antifašistických kruzích. Roku 1937 odjela jako dobrovolnice do španělské občanské války, kde působila jako lékárnice v polní nemocnici republikánských sil. Po porážce republikánů a následném nacistickém záboru Československa uprchla přes Polsko do Sovětského svazu. Zde se stala součástí 1. československé samostatné brigády v SSSR a aktivně se zapojila do bojů druhé světové války. Účastnila se klíčových operací od Kyjeva až po Dukelský průsmyk. Ve válce přišla o svého partnera, ale sama přežila a jako jedna z mála žen byla povýšena až na hodnost plukovnice. Po válce se snažila prosazovat rovnoprávné postavení žen v armádě a aktivně se podílela na obnově poválečné společnosti. V 50. letech se však stala obětí komunistických čistek. Jako někdejší interbrigadistka a účastnice mezinárodního levicového boje byla falešně obviněna ze špionáže a bez soudu uvězněna. Po několika letech byla propuštěna a vrátila se k civilní profesi lékárnice. Helena Petránková zemřela 21. srpna 1968, v den invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, na následky dlouhodobého astmatu. Její život byl naplněn statečností, ztrátami i neústupností v boji za spravedlnost – osud ženy, která prošla třemi režimy a nikdy neztratila víru v lepší svět.
