Hana Volavková (9. května 1904, Jaroměř – 29. března 1985, Praha) byla významná česká historička umění, kurátorka a první poválečná ředitelka Židovského muzea v Praze.
Narodila se jako Hana Frankensteinová v židovské rodině drobných podnikatelů. Po studiu dějin umění a archeologie na Univerzitě Karlově pracovala v Městské knihovně a vedla knihovnu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. V roce 1933 se provdala za historika umění Vojtěcha Volavku. Kvůli židovskému původu byla v roce 1939 propuštěna z práce, ale odmítla odejít do Londýna. V roce 1943 začala pracovat na budování Židovského muzea v Praze. Během druhé světové války byla deportována do Terezína, kde se podílela na kulturním životě vězňů a chránila umělecké sbírky. Po osvobození se v roce 1945 stala ředitelkou Židovského muzea. Přes tlak komunistického režimu v 50. letech pokračovala v ochraně a dokumentaci sbírek. Byla autorkou řady odborných publikací o židovském umění, kultuře a historii pražských židovských památek.
Pod jejím vedením byly zachráněny tisíce uměleckých děl, dokumentů a liturgických předmětů, které tvoří jednu z nejvýznamnějších sbírek židovské kultury na světě. Významně se zasloužila o obnovu Pinkasovy synagogy, kterou přeměnila na pietní místo s vytesanými jmény tisíců obětí holocaustu.
Hana Volavková významně přispěla k zachování a prezentaci židovského kulturního dědictví v poválečném Československu. Její práce dodnes inspiruje historiky umění, kurátory i širokou veřejnost.
